Spánková historie

Spánek od dávných civilizací fascinoval filozofy, spisovatele, umělce i vědce kvůli své záhadné podstatě a i významu.

Pohanský bůh spánku existoval již 3000 let př. n. l. ve starém Egyptě.

Ve starořecké mytologii se setkáváme s bohem spánku (Hypnos), který byl synem bohyně noci (Nyx) a otcem božstva snů (Morfeus). Spánek byl celá tisíciletí považován za pasivní děj a ještě Shakespeare považuje smrt za "sestru spánku".

Teprve v 19. století objevil Galvani, že nervové buňky (neurony) produkují elektrické výboje. Elektrická aktivita mozkových buněk je ale velice slabá, a tak první záznam jejich aktivity – elektroencefalografie (EEG) se podařil až v roce 1928 Hansi Bergerovi. Dalším krokem ve výzkumu spánku je objev aktivačních oblastí, později označených jako retikulární formace, působících proti spánku.

Zásadním milníkem ve výzkumu této oblasti jsou práce z období padesátých let 20. století chicagského profesora Nathaniela Kleitmana a jeho žáka Eugena Aserinského. Pozorováním kojenců si všimli, že v období spánku se opakují úseky spojené s rychlými záškuby očních víček. Rozšířením svého pozorování zjistili, že tato období jsou charakterizovaná i odlišnou aktivitou na EEG. V těchto úsecích, později označených jako REM fáze spánku, byla pozorována zrychlená srdeční činnost a dýchání.

Dalším obohacením výzkumných metod spánku bylo vyvinutí polysomnografie Michelem Jouvetem v roce 1962. Byla rovněž vytvořena kritéria pro hodnocení jednotlivých spánkových stadií charakterizujících spánkový záznam – hypnogram.

Pokroků bylo dosaženo v oblasti výzkumu chorob spojených s nadměrným spánkem – narkolepsie. V této oblasti se významně angažoval i československý vědec doc. Bedřich Roth. Sedmdesátá léta pak přinesla rozvoj v oblasti diagnózy – syndrom spánkové apnoe .

Zdroj:Nevšímalová S., Historie studia spánku in Nevšímalová S., Šonka K. et al. Poruchy spánku a bděni, Galen, 2007, p. 21-27