Jak spíme v průběhu života
Spánek u dětí nejranějšího věku je naprosto odlišný od spánku dospělých.
Je to dáno především jiným stupněm vyzrálosti centrálního nervového systému novorozence. Kromě různé doby spánku a bdění nelze u novorozenců pozorovat ani klasické REM a NREM
fáze spánku.
U nedonošených dětí lze pozorovat spánkovou aktivitu měřenou polysomnograficky až zhruba ve 30. týdnu po početí. U těchto novorozenců zaujímá bdění asi 25 % z celých 24 hodin. V prvních dnech jsou úseky bdění krátké a trvají nejvýše několik minut.
Zhruba do 3. měsíce života se střídání spánku a bdění ustaví na 2–4 hodinovém cyklu v závislosti na příjmu potravy. Již během tohoto období se čas bdění prodlužuje a soustřeďuje se více do denní doby. Souběžně se prodlužuje i noční spánek.
Po 3. měsíci života je již patrný cirkadiánní rytmus a nejdelší úsek spánku je mezi půlnocí a 5. hodinou ranní. Na ustavení rytmu den/noc má značný vliv výchovná rodinná péče a uvědomělé postupné odlišování denního a nočního životního rytmu.
Po 6. měsíci dítě spí převážně v noci, s krátkým probuzením na půlnoční nakrmení a přebalení. Koncem 1. roku již dítě spí 14–15 hodin denně s převahou nočního spánku a s jedním či dvěma krátkými obdobími spánku během dne. Noční spaní kojenců ale nemusí být souvislé, probuzení je často doprovázeno pláčem.
V dětství se postupně zkracuje doba spánku. Denní spánek většina dětí opouští před začátkem školní docházky. Výjimkou z postupného zkracování spánku je období mezi 25. a 30. rokem, kdy je tendence si dobu spánku prodlužovat. Mladí lidé tíhnou k posunu spánku do pozdních hodin.
Zhruba od třiceti let schopnost spánku postupně klesá. S přibývajícím věkem dochází ke změnám ve spánkové architektuře. Kvalita spánku se zhoršuje již po 40. roku, významně od 50. roku života, ačkoliv většina lidí si to nepřipouští. Trvání spánku během noci klesá a denní spánek se u seniorů stává téměř pravidlem. Zároveň klesá efektivita spánku. Zhoršuje se i jeho průběh. Spánek je přerušován a prodlužuje se celková doba strávená na lůžku.