Benzodiazepiny

Zavedení benzodiazepinů na počátku 70. let znamenalo v léčbě poruch spánku skutečnou revoluci.

Do té doby používané barbituráty byly poměrně toxické a jejich fyzická a psychická závislost je srovnatelná s drogami typu kokain nebo pervitin. Benzodiazepiny jsou skupinou látek odvozených chemicky od tzv. benzodiazepinu.

Benzodiazepiny jsou léky, které své využití našly také v léčbě epilepsie a stavů svalové ztuhlosti. A právě tzv. protikřečový účinek byl jedním z problémů. Po podání benzodiazepinů se objevuje svalová slabost, a to i u látek, které se používaly pouze v léčbě nespavosti.

I benzodiazepiny však po delší době ukázaly, že jejich dlouhodobým užíváním na ně vzniká závislost.

Dalším jejich slabým místem bylo, že ačkoliv ve srovnání se staršími přípravky prodlužovaly REM fázi, oproti přirozenému spánku zde byly v architektuře spánku ještě stále rozdíly. Spánek tak nebyl vždy osvěžující. Jejich hypnotický účinek často přesahoval i do následujícího dne a nezřídka způsobovaly tzv. "kocovinu".

Při jejich předávkování či v kombinaci a alkoholem hrozilo riziko smrtelné zástavy dechu, a tyto léky se často stávaly sebevražednými prostředky.

Zdroj: Pretl M., Přihodová I., Insomnie in Nevšímalová S., Šonka K. et al. Poruchy spánku a bdění, Galen, 2007

Zpět