Narušení biologického rytmu

Narušením biologického rytmu zabráníme organismu v řízení spánku pomocí jeho přirozených regulátorů.

Tím jsou především světelné záření (tzv. vnější mechanismus) a cirkadiánní hodiny (tzv. vnitřní mechanismus). Důsledkem narušení těchto mechanismů je nespavost nebo ospalost během dne, případně obojí.

Zpožděná fáze spánku znamená preferování spánku v období mezi pozdním večerem a dopoledními, někdy až časnými odpoledními hodinami. Tendence k této poruše je vyšší v období dospívání. Jako přesunutá fáze spánku se označuje porucha, kdy spánek začíná v časných večerních hodinách, ale je ukončen velmi časně, tj. mezi 2. a 5. hodinou ranní. Porucha vzniká zpravidla ve vyšším věku.

Volně běžící denní rytmus je název pro poruchu, kdy jedinec má nastaven vnitřní rytmus obvykle delší než 24 hodin. U většiny lidí je denní rytmus nastaven na dobu mírně přesahující 24 hodin. Tato "chyba" je ale upravována vnější regulací – signály vnímání světla a tmy ze sítnice. Příkladem takovéto deregulace jsou osoby s úplnou ztrátou zraku.

Změna časových pásem, běžně označována anglickým názvem jet lag, je "rozhození" denního rytmu v důsledku přeletu napříč několika časovými pásmy. Porucha je projevem nemožnosti okamžitého vyrovnání rozdílu mezi vnitřními biologickými a zevními okolnostmi daným časem. Poruchy rytmu bdění jsou přechodné a k jejich upravení dochází většinou samovolně během 2–3 dnů.

Směnný provoz je nejčastějším případem spánkové poruch v důsledku narušení biologického rytmu. U 50–60 % pracovníků směnného provozu jsou pozorovány přechodné poruchy usínání a celistvosti spánku. Stav se obvykle zlepšuje po několika dnech po skončení směnné práce, obtíže ale mohou přetrvat dlouhodobě a mohou být provázeny poruchami pozornosti, sníženou výkonností a tělesnými obtížemi.

Zvýšená únava a ospalost bývají příčinou zvýšeného výskytu dopravních nehod a jiných úrazů. Porucha se stává závažnou a vyžaduje pozornost lékaře, jestliže trvá déle než 1 měsíc.

Na špatné toleranci směnného provozu se podílejí tři základní faktory: narušení biologických hodin, nedostatek spánku a časté následné konfliktní situace . Nejzávažnějším poznatkem poslední doby je pak zjištění, že silně vyjádřený cirkadiánní rytmus posiluje imunitu a má ochranný význam i v prevenci onkologických onemocnění

V léčbě těchto poruch je možno uplatnit terapii světlem. Dlouhodobé výsledky však ukazují, že samotné ozáření jedinců světlem nemá u většiny z nich postačující účinek. Nejúčinnějším léčebným prostředkem v synchronizaci biologických rytmů jsou léky založené na melatoninu .

Zdroj: Nevšímalová S., Illnerova. H, Poruchy cirkadialního rytmu in Nevšímalová S., Šonka K. et al. Poruchy spánku a bdění, Galen, 2007 p. 191-209