Od nespavosti pomůže psychoterapie
Nespavost patří mezi nejčastější onemocnění v populaci a zaujímá čelní místo v nákladech na zdravotní péči. Nejoblíbenější terapií na všech úrovních jsou hypnotika, nejuznávanější léčbou mezi odbornou veřejností je tzv. kognitivně-behaviorální terapie.
Nespavost má mnoho podob
Nespavost (insomnie) se dělí do různých skupin. Jednou z těch nejčastěji diagnostikovaných je tzv. psychofyziologická insomnie, kdy u určitých lidí dochází ke vzniku nespavosti v důsledku nějakého vyvolávajícího faktoru, např. stresu nebo úzkosti. Nespavost si potom člověk nevědomky "pěstuje" vlivem rozvoje nesprávných kognitivně-behaviorálních schémat i po odeznění těchto vyvolávajících faktorů. Z psychiatrických příčin jsou to hlavně úzkostné poruchy a deprese.
Sekundárně podmíněné insomnie jsou působeny nejčastěji obstrukční spánkovou apnoí, syndromem neklidných nohou a periodickými pohyby končetinami nebo poruchami cirkadiánní rytmicity (střídání denních a nočních služeb, časté létaní letadlem s časovými posuny atd).
Seznamte se s kognitivně-behaviorální terapií
Je to terapie založená na psychologických teoriích učení. Poruchy chování jsou zde chápány především jako špatně naučené reakce. Terapie proto spočívá v přecvičení nežádoucích návyků a naučení žádoucích způsobů chování. Tyto naučené změněné postoje se nakonec promítnou do rozhodování a výsledného jednání člověka. Klade se zde rovněž důraz na uvědomění si problému a sebekontrolu.
Kognitivně-behaviorální terapie mimo jiné zahrnuje:
- spánkovou hygienu;
- kontrolu stimulů – okolnosti předcházející ulehnutí, rituály spojené se spánkem i lůžko samotné;
- spánkovou restrikci – nejsvízelnější část, spočívá v omezení pobytu pacienta v posteli a často pro něj představuje nepředstavitelný problém (často zde ukončuje terapii);
- relaxační terapii;
- kognitivní terapii – ke zvýšení sebedůvěry a sebevědomí pacientů;
- vysazení hypnotika – je nebezpečné, pokud je užíváte dlouho (chronicky) kvůli tzv.
- rebound fenoménu; proto se doporučuje velmi pomalé vysazování s pozvolným snižováním dávek.
(ercp)
Zdroj: Psychiatrie pro praxi; 2006; 3: 140–142.