Jak je řízen spánek u slepých lidí?

Naše biologické hodiny jsou řízeny mimo jiné denním světlem. Na jeho intenzitě, množství a době, po kterou jsme mu vystaveni, závisí i kvalita našeho spánku. Proto nás může napadnout otázka ohledně řízení spánku u slepých lidí. Pro mnoho nevidomých může spánek skutečně představovat velký problém.

Spánek je regulován světlem, za normálních okolností jsou naše biologické hodiny nastaveny na určitou rychlost. Ranní svítání představuje pro náš organismus signál, který přirozený biorytmus udržuje v chodu.

Rozhozené biologické hodiny

U slepých lidí ale biologické hodiny nedostávají z vnějšku žádnou zpětnou vazbu. Hodiny se tedy v průběhu dne postupně zpomalují. Což znamená, že tito lidé chodí každý den spát o něco později a také o něco později vstávají. Po určité době už nemohou spát v noci, ale potřebovali by spát v průběhu dne. A po několika dnech je situace opět jiná a spánek přichází v noci tak jako u zdravých lidí.

Nespavost u nevidomých

Mnoho nevidomých proto trápí poruchy spánku. Nejde ale o klasickou nespavost, příčinu této poruchy je třeba hledat v tom, že se biologické hodiny nedokážou nařídit podle skutečného času, a jedinec se tak pohybuje v jakémsi vlastním časovém pásmu, které ale vůbec neodpovídá skutečnosti.

Proč nespím jako ostatní?

V 70. letech se tímto problémem zabýval Dr. Stevenson, nevidomý postgraduální student psychologie na Stanfordské univerzitě. Trápilo ho, že na rozdíl od svých spolužáků měl se spánkem velké obtíže. Dr. Stevensona zajímalo, proč mívá často problém s ranním vstáváním a proč ho čas od času přepadají naléhavé ataky spánku, kterým se jen těžko může ubránit.

Dozvěděl se, že spánkový cyklus slepých zvířat se odchyloval od cyklu zdravých zvířat. Bylo prokázáno, že v nepřítomnosti světla se cirkadiánní rytmus prodlouží na 24,9 hodiny – rytmus spánek–bdění se tedy odlišuje od denního rytmu téměř o hodinu.

Pomůže melatonin?

Naděje na řešení poruch spánku u nevidomých jsou vkládány v hormon melatonin, který může posloužit k úpravě spánkového rytmu i u lidí pracujících na směny a u cestujících, kteří překonali několik časových pásem a mají problémy vyrovnat se se změnou místního času.

(hak)

Zdroj: pn.psychiatryonline.org