Za nespavost může často stres – 2. díl

Řada z nás jistě z vlastní zkušenosti zná stresové situace, na jejichž konci často stojí potíže se spánkem. Vyhnout se starostem asi příliš nelze, stresu ale ano.

V době, kdy jsme pod velkým tlakem, ze všech stran se na nás valí povinnosti, které nemůžeme odložit, nebo se trápíme složitými záležitostmi, není jednoduché zůstat v klidu, nad věcí. Pokud to ale dokážeme, prospějeme tím svému zdraví. Stres totiž bývá příčinou mnoha civilizačních nemocí. Mimo jiné je jednou z hlavních příčin přechodné nespavosti. Co se ale vlastně děje během usínání a proč stres tak škodí spánku?

Proces usínání

Usínání je přirozený proces, který je doprovázen určitou posloupností dějů v našem těle. Ve chvíli, kdy usínáme, dochází k celkovému zpomalení metabolismu. Zpomalí se náš srdeční rytmus a krevní tlak klesá. Dýchání se zvolna zpomaluje a stává se pravidelnějším, do plic se dostává méně kyslíku. Svaly šíje a páteře, které naše tělo celý den udržují vzpřímené, se uvolňují, veškeré napětí pomalu mizí.

Současně se odehrávají i změny v mozku. Aktivita nervových buněk v kůře mozkové se nejprve zpomaluje, pak se stává více a více synchronizovanou, což je příznačné pro odklon od bdělého stavu ke spánku. Výsledkem těchto dějů je to, že jsou smyslové vjemy, které náš mozek přijímá, omezeny na minimum a my pomalu usínáme.

Když porovnáme proces usínání se stresovou reakcí, je nám jasné, že tyto dva pochody moc nejdou dohromady. Stresové hormony působí excitačně – probouzejí, aktivují a mobilizují náš organismus. Pokud je tedy stres přítomen delší dobu, dostáváme se do trvalého stavu vzrušení. Při usínání se naopak naše pozornost snižuje, vjemy ze zevního prostředí vnímáme čím dál méně.

Co se děje v nadledvinkách

Zmínili jsme, že při stresové reakci hrají důležitou úlohu i hormony nadledvinek. Kortizol se ale neúčastní jen stresové odpovědi. Kromě ostrých náhlých výkyvů ve vylučování kortizolu při stresu je zde také denní ( cirkadiánní) rytmus ve vylučování tohoto hormonu, který je zodpovědný za rozdílné hladiny ve dne a v noci. Nejvyšších hladin dosahuje kortizol časně zrána – působí povzbudivě a je tím, co nás ráno vzbudí a říká nám, že bychom měli vstát (pokud odhlédneme od budíku). V průběhu dne hladina kortizolu postupně klesá. Nejnižší je pozdě večer, kdy klesá na nejnižší bod a dovoluje nám klidně usnout.

Více stresu, více kortizolu a... méně spánku

Stresující reakce kortizol také dokážou dočasně zvýšit. Jde-li o přechodné zvýšení, je vše v pořádku. Vyrovnáme se s působením stresujícího podnětu a zaženeme nebezpečí. Jde-li ale o dlouhodobý stres, "zasekne" se kortizol na vysoké hladině a to je pro naše tělo (i naši mysl) velmi špatná zpráva. Při dlouhodobém stresu přetrvává zvýšená hladina kortizolu i v průběhu spánku. To nám může zabránit, abychom upadli do hlubokého a klidného spánku, častěji se pak také v noci budíme.

Dopad dlouhodobého stresu na spánek je tedy takřka nevyhnutelný – máme problémy s usínáním, a když nakonec usneme, spánek, kterého se nám dostane, je nekvalitní, ráno se probouzíme unavení a nevyspalí. I proto je dobré při potížích se spánkem vyhledat lékaře. Ten vám pomůže k návratu příjemně prospaných nocí a svěžích rán.

(hak)

Zdroj: Stress: The Principal Cause of Insomnia (www.enotalone.com)

1. díl článku"