Budoucnost?
Jana Bušniaková
Šla jsem se svými dcerami organizovat jejich svatbu. Byli se mnou také lidé, kteří již zemřeli, včetně mojí maminky. Vše jsme zorganizovali, blížil se moment odjezdu na svatbu. Měla jsem na sobě dlouhou růžovou sukni a bílou krajkovou halenku. Vtom jsem si vzpomněla, že by nám mohly nevystačit finance a rozhodla jsem se na poslední chvíli jet vybrat z bankomatu. Moje děti mi vysvětlily cestu, abych stihla obřad. K bankomatu jsem jela tramvají, bylo to určitě v Praze. Vtom koleje skončily a já viděla, jak se přes most valí záplava kalné vody. V té vodě stáli i lidi na zastávce. Já měla najednou nohy po kontíky v bahně a fleky na sváteční sukni. Popadl mě děs, že svatbu nestihnu. Nějak jsem sehnala taxíka a náhle se ocitla v prodejně, kde jsem si vybírala nový kostým, Pak jsem se vzbudila.