Vyšetření spánku

V případě poruch spojených se spánkem se obvykle podstupuje několik vyšetření. Vše probíhá v průběhu spánku ve spánkové laboratoři.

Není laboratoř jako laboratoř

Spánkové laboratoře jsou dvojího typu. Za prvé screeningová, kde se poruchy spánku vyšetřují základním přístrojem, tzv. polygrafem. Ten vyšetřuje nasycenost krve kyslíkem, frekvenci tepu pacienta a proud vzduchu směřující ústy. Zaznamenává se frekvence a délka trvání apnoických pauz (pauz, kdy pacient ve spánku "nedýchá"). V místnosti je také mikrofon, který sleduje zvukové projevy chrápání.

Druhým typem spánkové laboratoře je pracoviště s vyšším vybavením, kde se sledují i další ukazatele. Vyšetření se provádí sérií elektrod upevněných obvykle v oblasti obličeje. Souhrn těchto vyšetření se označuje jako polysomnografie. Základní polysomnografické vyšetření se skládá z elektroencefalogramu (EEG), elektromyogramu svalů brady (EMG) a elektrookulogramu (EOG). Soubor vyšetření může být doplněn ještě o videozáznam spánku a sledování dýchání.

• Elektroencefalogram (EEG)
  Je to systém snímání elektrických potenciálů mozku z povrchu hlavy. Patří mezi základní neurologická vyšetření. Obdobně jako u záznamu elektrických impulsů na srdci je výstupem EEG série křivek. Tyto křivky jsou charakteristické nejen pro jednotlivé fáze spánku (REM a NREM), ale je z nich možno odhalit i jiné poruchy CNS, například epilepsii.
• Elektromyogram (EMG)
  Je to záznam elektrické aktivity svalů. Při polysomnografii se měří nejčastěji v oblasti brady. Další elektrody pro měření svalového napětí mohou být umístěny v oblasti kolene. Záznam z EMG pomáhá při upřesnění jednotlivých fází spánku.
• Elektrookulogram (EOG)
  Tento záznam snímá pohyby očí. Spolu s EEG a EMG tvoří základní charakteristiky pro tvorbu somnografu. Rychlé pohyby očí se objevují ve fázi REM, pomalé pohyby se objevují v NREM 1 a ustupují při přechodu do NREM 2.
• Záznam dýchání
  Tento záznam vypovídá o přítomnosti poruch provázených dýchacími obtížemi, jako je například syndrom spánkové apnoe.
  Dýchání je zaznamenáváno tepelným čidlem nebo sondou uvnitř nosu, která registruje změny tlaků při nádechu a výdechu. Doplňkovou metodou k tomuto vyšetřovacímu postupu je tzv. oxymetrie, která nás informuje o prokysličení organismu. Provádí se připnutím čidla připomínajícího kolíček na prádlo na prst a měří se v podstatě nepřímo účinnost procesu dýchání.
• Aktigrafie
  Aktigrafie je metoda, při níž se sleduje "pohyblivost" pacienta. Na zápěstí se umístí zařízení podobné náramkovým hodinkám s pamětí, které zaznamenává, kdy docházelo k pohybovým aktivitám a kdy byl naopak měřený v klidu (tedy spal nebo se o to pokoušel). Na rozdíl od polysomnografie toto vyšetření spícího tolik neobtěžuje, a je proto vhodnou volbou pro ty, kteří polysomnografii netolerují. Tímto postupem se dá rovněž pozorovat denní spánek.

Kolik návštěva spánkové laboratoře stojí?

Ambulantní vyšetření ve spánkové laboratoři stojí kolem 600–800 Kč a většinou není hrazené pojišťovnou. Pokud jste ale na vyšetření posláni neurologem, pojišťovna ho proplácí. Kompletní polysomnografie včetně analýzy výsledků, kontrolního vyšetření a doporučení terapie pak vyjde na několik tisíc korun. I zde je důležité, zda se nechává pacient vyšetřit z vlastní vůle, nebo na doporučení lékaře. Následná terapie, zejména chirurgická léčba, je ale již pojišťovnou hrazena.