Nezaměňujte anxiolytika s antidepresivy

Anxiolytika a antidepresiva – dvě kategorie poměrně často zmiňovaných a užívaných léků. Přesto se ale většinou jejich účinky lidem pletou a zaměňují je. Pojďme si tedy udělat v těchto termínech pořádek.

Anxiolytika

Dle definice jsou anxiolytika látky, které snižují psychické napětí, úzkost, strach. Mají několik základních účinků:

• anxiolytický – snižují psychické napětí a strach,
• hypnosedativní – způsobují útlum,
• antikonvulzivní – působí proti křečím,
• myorelaxační – způsobují svalovou uvolněnost.

Kdy anxiolytika předepsat

Díky svému širokému spektru účinků jsou velmi často používány (vedle léků proti bolesti se jedná o nejvíce předepisované léky). Nejčastěji se předepisují při tzv. anxiózních neboli úzkostných stavech, strachu a různých fobiích. Tyto stavy bývají většinou doprovázeny bušením srdce, nevolností a průjmem.

Tělo v křeči

Mezi další použití patří zvýšené svalové napětí, křeče, epileptické záchvaty a tzv. obsedantně-kompulzivní porucha, což je psychiatrické onemocnění, které se vyznačuje nutkáním vykonat nějakou činnost a pak jejím provedením (typické různé rituály atd.).

Mezi typické zástupce patří skupina tzv. benzodiazepinů, z nichž je nejznámější diazepam.

Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky anxiolytik jsou relativně slabé. Při jejich užívání se může objevit ospalost, únava a závratě, někdy se může vyvinout i zmatenost. Tyto nežádoucí účinky však poměrně silně zesiluje alkohol nebo užívání barbiturátů. Mezi další nežádoucí účinky patří zácpa, přibývání hmotnosti, ztráta libida, poruchy menstruačního cyklu a alergické příznaky. Náhlé vysazení po dlouhodobém podávání může vyvolat epileptické záchvaty.

Anxiolytika se nesmí podávat při přecitlivělosti na benzodiazepiny, otravách alkoholem, v těhotenství a v době kojení, při drogových závislostech a při syndromu spánkové apnoe (bezdeší).

Antidepresiva

Antidepresiva jsou naproti tomu léčiva, která upravují patologicky změněnou náladu. Poruchy nálady lze dělit na dvě základní – deprese a mánie.

Antidepresiva lze rozdělit do dvou základních skupin, které se liší mechanismem svého účinku:

První skupinou jsou inhibitory monoaminooxidázy, což je enzym, který ovlivňuje činnost mozku. Druhou jsou pak inhibitory zpětného vychytávají látek, které také činnost mozku ovlivňují. Každá skupina má několik dalších podskupin, tzv. generací.

Kdy je předepsat

Hlavní diagnózou pro předepsání antidepresiv jsou poruchy nálady. Někdy se ale předepisují i u jiných psychiatrických onemocnění, jako jsou nadměrná úzkost, bipolární afektivní porucha, obsedantně-kompulzivní poruchy, poruchy spánku či poruchy příjmu potravy. Antidepresiva se ale k dosažení správného účinku musí užívat dlouhodobě. Jeden až tři týdny totiž trvá, než si na ně mozek pacienta "zvykne". U některých silných úzkostných stavů se pak používají v kombinaci s anxiolytiky.

Nežádoucí účinky

Mezi nežádoucí účinky léčby antidepresivy patří ospalost, suchost sliznic, tachykardie (zrychlená srdeční frekvence), nejasné vidění, zácpa, zadržování moče, zvýšení nitroočního tlaku a poruchy paměti. Častý je také nízký krevní tlak, zvýšená chuť k jídlu (proto jsou pacienti většinou obézní), závratě, třes, poruchy erekce a ztráta libida.

Antidepresiva se nesmějí podávat při zeleném zákalu, hypertrofii prostaty, u anginy pectoris, infarktu myokardu a při těžkém jaterním nebo ledvinovém poškození.

(kam)

Zdroje: www.wikipedia.org