Spánek

Spánek je základní fyziologickou potřebou nezbytnou pro správnou funkci organismu. Jeho význam tkví především v regeneraci centrálního nervového systému. Beze spánku či při jeho nedostatečné kvalitě nemůže dojít k potřebnému zotavení, což se projeví zhoršením myšlení, snížením pozornosti a pocitem únavy následující den. Trvá-li tento stav delší dobu, dochází k výraznému snížení kvality života a hrozí riziko vzniku a rozvoje závažných duševních onemocnění.

Proč musíme spát

• Základním významem spánku je obnovení rozumových funkcí. Tyto schopnosti jsou nezbytné pro myšlení a řízení organismu.
• Spánek má také význam pro tvorbu krátkodobé i dlouhodobé paměti. Při nedostatečně kvalitním spánku tedy dochází ke zhoršenému učení. Zároveň také klesá rychlost a přesnost reakce na určitý podnět.
• Spánek je důležitý pro vylučování hormonů. Pohlavní hormony, hormony kůry nadledvinek (například kortizol) jsou vylučovány především ve dne. V období spánku pak převažuje například vylučování růstového hormonu. Je možné, že některé změny hormonálního řízení ve stáří jsou způsobeny právě zhoršenou kvalitou spánku.
• Spánek je rovněž nezbytný pro imunitu neboli obranyschopnost organismu. Ačkoliv krátkodobý nedostatek spánku může mít příznivý vliv na obranyschopnost, jeho dlouhodobý nedostatek imunitní systém podlamuje.

Kolik hodin denně spát?

Odborníci tvrdí, že doba spánku by se měla pohybovat mezi 7 a 8,5 hodiny denně. Zároveň ale tvrdí, že tato hodnota je pouze průměrem. Řadě lidí vyhovuje doba kratší, a přitom žádné problémy nepociťují, jiným zase vyhovuje spánek delší. Čas potřebný ke spánkové regeneraci je tedy velice individuální a liší se u daného jedince i v průběhu života.

Obdobně je to s optimální dobou ulehnutí. Některým vyhovuje uléhat později a probouzet se v pozdním dopoledni. Jiní naopak preferují odebrat se k spánku krátce po setmění a vstávat brzy k ránu. Samotný čas usínání se tedy také nezdá být pro kvalitu spánku rozhodující. Pro to, zda spánek skutečně naplní svou funkci, je rozhodující jeho kvalita.

Není spánek jako spánek

Z hlediska spánku se může dospělý lidský organismus nacházet ve třech základních funkčních stavech: bdění, NREM a REM spánku. Ačkoliv NREM a REM spánek se z pohledu chování projevují velice podobně, činnost mozku se v obou fázích liší.

Rychlé pohyby očí neboli REM spánek

REM je anglickou zkratkou Rapid Eye Movement (rychlé pohyby očí). Tato fáze spánku je charakterizována kromě mihotavého pohybu očí také typickými elektrofyziologickými parametry a nízkým svalovým napětím. Aktivita mozku je během REM fáze velmi podobná probuzení, proto se tento druh spánku označuje někdy jako spánek paradoxní.

REM spánek zaujímá asi 20–25 % celkové doby spánku u dospělých. Jeho celková doba trvání je asi 90–120 minut. Úseky REM fáze se opakují 4–5krát v průběhu noci. Na počátku spánku jsou kratší a postupně se prodlužují. V REM fázi se odehrává většina „živých“ snů. Na konci REM fáze se běžně vyskytuje krátké probuzení.

REM má význam pro upevnění takzvané procedurální paměti. Ta je důležitá při osvojování postupů. Dále je pravděpodobně REM fáze důležitá pro prostorovou paměť. Funkce REM spánku je též v „pročištění“ paměti, tedy v posílení paměti významných podnětů a jejím „vyčištění“ od podnětů slabých.

NREM fáze spánku

NREM fáze spánku je souhrnné označení pro zbývajících 75–80 % doby trvání spánku odlišných od REM fáze. Snění v této fázi je spíše výjimečné a intenzita těchto prožitků bývá slabší. Rovněž svalové napětí a mimovolní pohyblivost je ve srovnání s REM fází vyšší. Fázi NREM dělíme dále na další 4 podfáze. Podfáze 1 a 2 se považují za stadia lehkého spánku, podfáze 3 a 4 jsou pak stadii hlubokého spánku.

První podfáze je spícím vnímána jako částečné vědomí a vzácněji se objevují i halucinace. V této fázi se mohou vyskytnout záškuby, které v extrémních případech mohou vést až k takzvanému syndromu neklidných nohou. Podfáze druhá, vyplňující 45–55 % z doby trvání celého spánku, se vyznačuje snížením svalového napětí a ztrátou vědomí spícího.

Přechodem do třetí podfáze NREM 3 spánku upadá spící do takzvaného hlubokého spánku. V této fázi mohou spící trpět nočním děsem, náměsíčností, nadměrným pocením a mluvením ze spaní. Poslední podfáze NREM 4 je součástí hlubokého spánku. V tomto spánku je probuzení spícího nejobtížnější. Pravděpodobná funkce této fáze je v tvorbě a upevňování paměti na data a události (takzvané deklarativní paměti).

Spánek a biologické hodiny

Biologické hodiny, které řídí cirkadiánní rytmus, tedy i čas spánku, jsou uloženy v hypothalamu, malé části mozku, kousek nad hypofýzou. Do tohoto centra v hypothalamu vede nervová dráha ze sítnice, která je čidlem pro světlo a tmu. Kromě intenzity osvětlení je toto centrum ovlivňováno především hladinou melatoninu.

Spánkový hormon melatonin

Hladiny melatoninu jsou silně závislé na střídání světla a tmy. Hlavní místo jeho tvorby je u člověka v šišince, odkud je uvolňován do krevního oběhu. Světelné záření jeho tvorbu snižuje, tma naopak jeho produkci podporuje.

Melatonin je jedním z nejdůležitějších spánkových regulátorů. Schopnost jeho tvorby se ale s narůstajícím věkem postupně snižuje. To může být považováno za jeden z důvodů zvýšeného výskytu nespavosti ve vyšším věku a u osob se sníženou hladinou melatoninu v krvi.